Všichni jsme na cestě

„Všichni jsme jen výsledkem toho, o čem jsme přemýšleli.

Čím jste, je to, čím jste byli, a čím budete, je to, co děláte tedˇ.“

                                                                                                                      BUDDHA

 „Jak myslím, tak jdu!“

    Každý problém, nepříjemnost, úraz, nemoc a cokoliv dalšího  začíná v našem myšlení. Než se  k nemoci – většinou nevědomky – propracujeme, než se nám na našem těle zhmotní, nějakou chvíli to trvá. Tím, jak myslíme a smýšlíme, je ovlivněno naše konání. Ze způsobu, jakým si člověk počíná, jak moudře či nemoudře putuje vlastním životem, lze tedy předem odhadnout, kam jeho životní cesta dospěje. Jinak řečeno – způsob, jakým žijeme a provozujeme náš svalový systém i tělesnou chemii, zrcadlí stav naší páteře.

   Vlivem nezpracovaných obav, strachů a stresu jsme plni domněnek, že na sebe musíme naložit více, než je pro náš organismus zdrávo. Stav páteře a bolest kdekoli na těle je spolehlivou kontrolkou, jak se sebou v životě zacházíme, kolik si nakládáme, kde se zbytečně přetěžujeme, že  se  naše páteř hrbí, ohýbá či vybočuje.    Tak jako evoluce postupuje  vpřed,  nikoliv zpátky proti času, tak i my bychom se měli starat o to, aby naše záda byla stále  vzpřímená a funkční. Abychom díky rovné páteři dokázali pevně stát za svým životem, svými názory, plány a  požadavky. Abychom měli schopnost pružně reagovat na  postupné i nenadálé změny okolností.

    Udělejme si pořádek v hlavě,  srdci i v těle. Nemoci, neúspěch, zklamání a jiné neduhy začínají v naší hlavě. Jen my sami jsme zodpovědní za to, pro co se rozhodneme žít, dýchat a pracovat – tedy co budeme v sobě a ve svém  životě podporovat. Pokud si udržujeme v mysli  projekty, založené na strachu a obavách, nestačíme se pak divit, jaká je naše výsledná životní tvorba. Vše, co projde naším  vědomím, má tendenci se uzemnit přes naše tělo a promítá se do naší  tvorby. Mimoděk tak realizujeme spolu s cílenými projekty i ty nežádoucí, které nám proběhly nepozorovaně   naší myslí. Po prožitých neúspěších a nezdarech  děláme mylné závěry. Nakonec zjistíme, že chodíme v bludném kruhu svých  domněnek a ze strachu z  dalšího neúspěchu „zalézáme čím dál víc do sebe“...

   Tak vykročme odvážně na cestu beze strachu, učme se žít v radosti i pokoře a s obdivem k daru života...